Životní restart snadno a rychle: Co dokáže doprovázená pouť

Možná už jste jich taky pár vyzkoušeli.

Zaručených metod, které vám slibují zázračnou transformaci, dnes existuje milion. Horší je, že u většiny z nich po počátečním okouzlení vyprchají účinky rychleji než bublinky z šampaňského. A vy jste zase tam, kde jste byli.

Na lovu další zaručené metody.

Taky jsem bývala taková terapeuturistka, než se ze mě stal čistokrevný skeptik. A tak bych nikdy nevěřila, že něco jako zázračná metoda skutečně existuje. Říká se jí doprovázená pouť.

Stará jako lidstvo samo

Putování není žádná moderní novinka. Lidé se odpradávna vydávali na místa, která považovali za posvátná, aby se tam spojovali s tím, co je přesahuje.

S rozšířením křesťanství získaly poutě význam iniciačních rituálů: představovaly pokání, očistu a obnovu duchovního života. Ztělesňovaly cestu nedokonalého člověka k navázání kontaktu s nesmrtelným božstvím.

Camino mánie

Nejslavnější evropskou trasou současnosti je bezesporu Camino.

Cestu do Santiaga de Compostela zpopularizovala kniha od Paola Coelha „Poutník: Mágův deník“, která odstartovala doslova turistické šílenství.

Důvod putování se však od původního, ryze duchovního významu poněkud posunul, a tak se každoročně vydává několik set tisíc lidí do Španělska, aby nalezlo sebe sama a vneslo si do svého života jasno.

Proč jsou poutě vlastně tak populární?

Když čtete zážitky jiných lidí, máte pocit, že zkrátka musíte jít taky.
Obzvlášť pokud jste se v životě zasekli a už nevíte kudy kam, se svatojakubská cesta zdá jako konečné řešení vaší naléhavé existenční otázky.

Během putování totiž můžete zahodit nadbytečně starosti a zaměřit svou pozornost na jednoduché tady a teď: kdy se najím, kde přespím a kolik toho dneska ujdu. Což je parádní recept na vyčištění hlavy.

Prostý způsob bytí je natolik návykový, že spousta lidí po návratu upadá do deprese. Musí totiž znova naskočit do pomyslného křeččího kolečka, které s sebou ale nese hromadu povinností volajících po vyřešení.

Jenže kdo jednou ochutnal nekomplikovanou, pomalou svobodu, tomu už se zpátky do přeplněné, hektické klece moc nechce.

Pouť jako zázračná metoda? Ano, ale…

Se zázraky je tak trochu potíž.

Čekáme od nich, že budou velké a hmatatelné.
Že se dostaví zaručeně a prakticky okamžitě.

O tom, že je to možné, nás ostatně dnes a denně přesvědčují všechny bombastické reklamy na nejrůznější služby a produkty.

Realita bývá ovšem krapet jinde: téměř nikdy se nic neuděje na počkání, a pokud to tak náhodou vypadá, tak je to zpravidla výsledkem předchozího dlouhodobého procesu a práce na svém problému.

Takže jestli čekáte, že vykročíte na cestu, a někde v průběhu zakopnete o hrnec zlata, partnera snů nebo instantní uzdravení, můžete být škaredě zklamáni.

Síla a funkčnost putování totiž spočívá v něčem úplně jiném:

1) Potkáte se sami se sebou

Tohle vám sice naslibuje každý druhý seberozvojově-transformační kurz, ale princip, se kterým putování pracuje, je celkem unikátní.

Funguje to podobně jako v pohádkách a příbězích, kde hrdina opouští svůj zaběhnutý život a vydává se na cestu, v jejímž průběhu čelí svému strachu a nejrůznějším překážkám. Nakonec získává kouzelný dar, který si přináší zpátky do svého světa, aby s ním vykonal to, proč se na cestu původně vydal.

Pouť působí úplně stejně: vytrhne vás ze stereotypu, donutí vás čelit diskomfortu a postupně odhazovat vše nepotřebné (myšlenky, věci, názory, schémata), aby vás nakonec dovedla k pokladu: k tomu, kdo doopravdy jste.

Bylo to tam po celou tu dobu. Jen jste to pod všemi těmi léty nashromážděnými nánosy přestali vnímat, a pouť je skvělým prostředkem k tomu, abyste to zase zahlédli.

Setkání sama se sebou je každopádně zkušenost, která vás rozhodně promění.

2) Zcitlivíte vůči světu i sobě samým

Putování přírodou přelaďuje naše vnímání: bystří se naše smysly, prohlubuje intuice. Přestáváme být odříznutí od světa okolo a stáváme se jeho součástí.

To, že někam patřím a mám tam své právoplatné místo, v nás vyvolává pocit ukotvenosti a bezpečí. V tu chvíli se samovolně navyšuje naše kapacita začít konečně pouštět, co v nás kdysi zamrzlo a teď nám to brání v rozletu.

Možná vůbec poprvé v životě si dovolíme cítit, co jsme v dávné minulosti potlačili. A tak to teď můžeme odložit na cestě a už to s sebou nevláčet dál.

Lépe se nám také budou vnímat naše vlastní potřeby, protože nedílnou součástí zcitlivění je napojení se zpátky sama na sebe. Začínáme znova vnímat signály těla i duše o tom, co nám škodí, a co prospívá, a najednou nám přijde mnohem jednodušší se tím řídit.

3) Přejdete z „předtím“ do „od teď“

Někdy se náš život natolik zamotá, že snažit se ho nějak poskládat se zdá být nadlidským úkolem. Občas je tím nejlepším řešením přeseknout pomyslný gordický uzel, nechat to všechno spadnout a začít znova a jinak.

Putování se tak může stát jakýmsi přechodovým rituálem, během kterého symbolicky zemře vaše staré já, abyste se pak znovuzrodili, a s novou nadějí se opět vrhli do života.

Pomůže vám také rozloučit se s tím, co už vám neslouží či co jste ztratili, nebo tímto způsobem můžete uzavřít nějakou svoji životní fázi.

4) Začnete si důvěřovat

Většina z nás vyrostla s přesvědčením, že druzí to ví lépe než my. Tím pádem se dost často dostáváme do názorové pasti ostatních.

Krásně je to vidět zejména v posledních letech, kdy se doslova roztrhl pytel se seberozvojem a spiritualitou. A tak po světě chodí spousta lidí, kteří upřímně věří tomu, že za jejich problémy můžou přisedlíci, nevyčištěná karma a nezharmonizovaná vnitřní žena, protože jim to někdo řekl.

Snaží se tedy ze všech sil vyterapeutizovat, ale pořád jim to jaksi nefunguje. Výsledkem je, že pak hledají vinu u sebe, místo toho, aby si uvědomili, že příčina jejich problému může být někde úplně jinde.

Ať už to vnímáme nebo ne, my sami jsme těmi nejlepšími experty na svůj životní příběh. Ostatní nám mohou předat pouze svoje osobní zkušenosti a názory, ovšem jejich cesta nebývá stejná jako ta naše. Je tedy velkou chybou ji slepě kopírovat, místo toho, abychom se pokoušeli porozumět té své.

Putování vám pomůže si uvědomit sílu vaší vnitřní autority. Už nebudete potřebovat, aby vám někdo říkal, v čem je podle něj váš zakopaný pes.

Objevíte svůj vnitřní zdroj. Kompas, o který se začnete učit opírat, a který vás spolehlivě provede jakoukoliv bažinou pochybností.

5) Získáte jasnost a nadhled

Někdy jsme ve svých problémech zasekaní tak hluboko, že už od nich neumíme poodstoupit. Hlava neustále vymýšlí nějaká přijatelná řešení, která s námi ale nemusí být plně v souladu, což v nás vyvolává napětí, odpor a stres.

Pouť nám pomůže získat potřebný nadhled, jiný úhel pohledu na celou situaci a nezřídka i nový způsob, jak vše uchopit ke své plné spokojenosti.

---

„Něco se v člověku změní.
Není to na první pohled vidět, ale uvnitř to cítíš.“

— I.P., Účastník doprovázené poutě

---

Výčet uvedených benefitů putování rozhodně není konečný, ale je z něj jasně patrná jedna věc: pouť v nás dokáže zažehnout jiskru.

Představuje jakýsi katalyzátor změny našeho příběhu, kdy se z nás postupně stávají odvážní hlavní hrdinové, kteří mají svůj další osud pevně ve svých rukách.

Pouť tak nenápadně mění naši vnitřní krajinu prožívání, díky čemuž se postupně změní i vnější „krajina“ našeho života.

A to je druh zázraku, který rozhodně vydrží.

Camino po česku

Nemusíte cestovat zrovna do Španělska, abyste mohli využívat výhod, které putování nabízí. Vyrazit můžete i sem, do našich luhů a hájů. Oblíbenou domácí trasou se stala například Stezka Českem, po které se dá obejít celá naše republika kolem dokola.

Také není nezbytně nutné chodit v plné polní a přespávat pod širákem. Vaše pouť může mít klidně podobu pouhé několikahodinové vycházky nebo můžete být ubytovaní na jednom místě a vyrážet každý den jinam.

Vše se odvíjí od toho, co zrovna potřebujete, a také jak na tom jste s kondicí či zdravotně.

Nebojte se, že by to na vás nemělo žádný efekt. Možná nebude tak intenzivní, jako kdybyste šli s krosnou přes půl světa a živili se jen tím, co po cestě najdete, ale pouť je v prvé řadě hluboký ponor do sebe, nikoliv těžký adrenalin či zdroj obdivných lajků na sociálních sítích.

Takže je mnohem důležitější, jak a s kým jdete než to, kam se nakonec vydáte.

Nalaďte se, prosím

Aby vaše pouť nebyla jen dalším turistickým výšlapem do přírody, je potřeba, abyste se dokázali naladit na krajinu okolo vás, a skrze ni pak zpátky na sebe.

Při několikadenních poutích se do tohoto stavu postupně dostanete zcela samovolně tím, že vystoupíte ze své obvyklé rutiny a začnete fungovat ve zjednodušeném režimu přítomného okamžiku.

Pokud ale tolik času nemáte nebo se bojíte chodit sami, vezměte si na pomoc parťáka nebo průvodce. Nejlépe takového, který se doprovázeným putování zabývá a umí vaše naladění se na krajinu urychlit.

Sami, ve skupině nebo s průvodcem?

Všechny uvedené možnosti mohou být zážitkem, na který se nezapomíná. Nebo taky solidní noční můrou. Proto je dobré pečlivě zvážit, co je pro vás to pravé.

Jak to poznáte?

Ujasněte si, co od putování očekáváte a potřebujete, a také jaké jsou vaše fyzické a psychické možnosti.

Pomoct by vám mohl i následující přehled:

1) Pouť o samotě

Jedná se o jeden z nejsilnějších sebepoznávacích prostředků.

Ovšem pouze za předpokladu, že se nebojíte být sami v lese nebo ve volné krajině, kde můžete potkat cizí lidi, divou zvěř, nebo naopak nezahlédnete ani živáčka.

Je nutná alespoň základní znalost pravidel pohybu, chování a orientace v přírodě: na co si dát pozor, abyste eliminovali možná rizika, a co dělat, když se náhodou dostanete do svízelné situace.

Také je potřeba umět se propojit s tím, co je okolo vás, dokázat to vnímat a interpretovat. A v neposlední řadě mít po ruce techniky na zvládání případných uvolněných emocí.

Výhody sólo poutí:

• Nikdo vás nerozptyluje ani neovlivňuje.
• Vše si řídíte sami.
• Dojdete vně i uvnitř jen tam, na co máte zrovna kapacitu, takže nehrozí, že byste to zbytečně přehnali.

Nevýhody sólo poutí:

• Můžou se dostavit strachy, úzkosti nebo potlačené emoce, které cítí, že konečně dostaly prostor vyjít na povrch, což může být velmi nepříjemná zkušenost, pokud s tím neumíte dobře pracovat.
• Může se vám něco stát a poblíž nebude nikdo, kdo by vám pomohl.
• Nemusí se vám podařit se na putování naladit.

2) Skupinová pouť

Společné putování nabízí přidanou hodnotu v podobě sdílení myšlenek a prožitků. Dobrá skupinová dynamika vytváří pocit opory a sounáležitosti, kdy každý zaujímá své jedinečné, nepostradatelné místo, kterým přispívá celku.

Současně se sebepoznáním poznáváte i druhé lidi a jejich prožívání, což vám může přinést širokou paletu aha momentů a vhledů, které nabízejí další možnost rozvoje vaší osobnosti.

Na skupinovou pouť můžete vyrazit s někým blízkým nebo naopak s úplně cizími lidmi a třeba tak poznat nové přátele. Svoji společnost si ovšem volte uvážlivě, má totiž velký vliv na váš výsledný prožitek.

Výhody:

• Poznáváte nejen sebe, ale také svoje nezastupitelné místo v rámci skupiny. Sdílení mimo jiné léčí pocity vykořenění a osamělosti.
• Nejste v přírodě sami: kdyby se něco stalo, ostatní se o vás postarají.
• Prožívání druhých obohacuje i vaše vlastní.
• Upevníte stávající vztahy nebo potkáte nové přátele.

Nevýhody:

• Pokud je vaším doprovodem kamarád, rodinný příslušník nebo partner, může se stát, že vás budou rozptylovat a celé putování „prokecáte“. Případně hrozí, že vám nebudou schopni být objektivní podporou.
• Putování ve větší skupině může rušit či ovlivňovat vaše vnitřní procesy, což nemusí být pro vaše téma žádoucí.
• Nemusíte si sednout lidsky a souputníci vám polezou na nervy (nebo vy jim).
• Nemusí vám vyhovovat tempo či naladění skupiny.

3) Doprovázená pouť

Je dobrou volbou pro každého, kdo uvítá zkušeného parťáka k utřídění myšlenek či oporu při případných emočních procesech. Průvodce vám také pomůže se do tématu plně ponořit a podpořit vás v záměru vašeho putování.

Doprovázená pouť představuje vhodnou variantu i pro ty, kdo nejsou zvyklí na samotu, bojí se být v přírodě na vlastní pěst nebo si na sólo pouť z nejrůznějších důvodů netroufají a skupinová jim nevyhovuje.

Před samotným putováním je vhodné seznámit se s osobností průvodce a jeho stylem provázení, abyste měli jistotu, že vám to „sedne“.

Výhody:

• Profesionální průvodce vám pomůže se rychleji naladit na putování.
• Nemusíte nic hlídat, průvodce to dělá za vás.
• Díky průvodci se můžete v tématech dostat dál a hlouběji.
• Při individuálním provázení se průvodce soustředí výhradně na vás a na váš proces.
• Pokud by se objevily nepříjemné emoce, nejste na to sami: průvodce vám jimi pomůže bezpečně projít.

Nevýhody:

• Nemusí vám vyhovovat tempo a styl doprovázení.
• Pokud chcete putovat s profesionálním průvodcem, počítejte s finanční investicí.

Průvodce: umocňovač osobní transformace

Vzpomínáte ještě na tu zmiňovanou paralelu mezi putováním a pohádkami?

Hrdina, který se vydává na cestu, během ní kromě protivenství často potkává také nejrůznější pomocníky. Ti bývají klíčovými hybateli děje: buď hrdinu někam nasměruji, nechají ho vykonat důležitý úkol, poskytnou mu cennou radu nebo mu darují něco užitečného.

Průvodce funguje přesně jako takový pomocník v příběhu vašeho vlastního putování. Disponuje totiž širokou škálou metod a technik, kterými vás ve vhodný okamžik dokáže podpořit, abyste ze své cesty vytěžili co nejvíc.

Proto se vyplatí vyhledat služby profesionála.

Jeho přítomnost při vašem putování ostatně nabízí i další výhody:

• Nestrannost
  Dost často se stává, že se svým nejbližším nedokážeme plně otevřít, zatímco před neznámým člověkem nám to jde relativně snadno. Je to proto, že cizí osoba není nijak propojená s našim životním příběhem. Nemusíme tedy před ní cítit stud ani vinu, za to, co jsme nebo nejsme, ani za naše případná selhání.
  
  Díky tomuto odstupu vám průvodce naslouchá spíš mezi řádky a lépe vnímá souvislosti vašeho příběhu se zrcadlem okolní krajiny. Tím vás jemně navádí k nahlédnutí na váš život z úplně jiné perspektivy.
  
  
  
• Podpora v náročných okamžicích
  Když dojde na uvolněné emoce, průvodce od vašeho prožívání nebude utíkat, ani vám nebude předkládat nějaké útěšné fráze. Bude tam s vámi, aby mohlo odtéct všechno, co odejít má, a váš život se mohl začít hojit.
  
  
  
• Svědek
  Průvodce má také nezastupitelnou roli svědka vaší proměny, což je něco, co nám dnes v našich klíčových životních momentech dost často chybí.
  
  To, že nás někdo skutečně vidí, stojí nám po boku, aniž by zasahoval do našeho procesu, a je s námi v tom sotva postřehnutelném posvátném okamžiku, kdy se z křehkého „předtím“ stává pevné „od teď“, je pro naši duši a psychiku nesmírně léčivé.
  
  

Pokud se tedy rozhodnete vyrazit na cestu s člověkem, který se putováním zabývá profesně, počítejte s přidanou hodnotou, díky které můžete svůj osobní zázrak významně urychlit.

Je putování opravdu pro každého?

Skoro by se mi chtělo říct, že ano.

Pravdou ale je, že je nutné to pečlivě zvážit zejména v následujících případech:

• Osoby se závažným psychickým stavem nebo duševním postižením
  Pokud jste v péči psychiatra, psychoterapeuta nebo užíváte medikace, vždy vaše přání jít putovat nejdřív konzultujte s vašim ošetřujícím lékařem. Pokud vám pouť odsouhlasí, vyhledejte takového průvodce, který má zároveň i psychoterapeutickou odbornost.
  
  
• Osoby se závažným zdravotním stavem
  Platí totéž, co v předchozím případě: nejprve vše zkonzultujte s lékařem, pak svého průvodce o této skutečnosti předem uvědomte a zjistěte, jestli je spolupráce možná.
  
  
• Osoby, které prožily trauma ve spojitosti s přírodním prostředím
  Pro vás je lepší nejdříve absolvovat terapie, díky kterým se znovu začnete cítit venku v bezpečí.

Poutě také nejsou příliš vhodné, když:

• Hledáte spíš povyražení a konzumní zážitek.
  (V tomto případě vám udělá lepší službu turistický průvodce.)
  
  
• Čekáte hluboký spirituální prožitek.
  (Ne, že byste na pouti žádný získat nemohli, ale většinou mají úplně jinou podobu než to, co zažíváte na ezoterapiích a ezofestivalech.)
  
  
• Absolutně nedokážete odložit techniku a být pár hodin offline.
  (Bude vás to vytrhávat z potřebného naladění. Navíc to ukazuje na hyperaktivní nervový systém. V tomto případě bych vám nejprve doporučila absolvovat alespoň jednu Terapii Lesem, která vám pomůže se zpomalit a zklidnit.)
  
  
• Chcete zažít velký, hřmotný, zářivý zázrak.
  (Jak už jsme si vysvětlili výše, takhle to nefunguje.)
  
  
• Trváte na přítomnosti domácího mazlíčka nebo dětí.
  (Nic proti vašim nejmilejším, ale budou neustále zaměstnávat vaši pozornost a z putování se tak stane pouhý výlet.)

Nespadáte-li ani do jedné z uvedených kategorií, pak pouť určitě stojí za zvážení.

Vždycky vám to něco dá.

A nejvíc tehdy, pokud sice máte svůj jasný záměr, ale nelpíte na něm. Když totiž nebudete zázrak neustále usilovně vyhlížet, přijde za vámi sám.

Takže jestli vám v tom nic závažného nebrání, vykročte mu naproti ještě dnes.